Na nákup auta v německu možná nebyla lepší doba. Německá města začínají vyhánět ze svých ulic starší auta.
Dá se tedy předpokládat, že němečtí řidiči, kteří se svým desetiletým autem nemohou vjet do Berlína, se ho co nejrychleji zbaví.
Dovoz ojetiny z Německa na vlastní pěst není nic složitého. Najdeme si auto na některém z velkých inzertních serverů (mobile.de, autoscout24.de), domluvíme se s prodávajícím telefonicky a můžeme vyrazit.
Dovoz osobních automobilů do Česka není v současné době omezen limitem stáří vozidla. Předpokladem dovozu je národní typové schválení automobilu (pokud není možné u vozu typové schválení prokázat, vztahují se na něj původní limity stáří - 8 let u osobních vozů).
Typovým schválením se rozumí udělení osvědčení o globální homologaci typu ES nebo schválení technické způsobilosti typu vozidla v členských státech EU.
Na výrobním štítku v motorovém prostoru je globální homologace ES
uvedena v tomto tvaru: e..*../..*..../.." (např.: e11*98/79*0074*02).
Podmínkou dovozu vybraného automobilu po vlastní ose je platná technická kontrola TÜV.
Poté je nutné navštívit příslušný evidenční úřad (Zulassungstelle), který naleznete v každém větším městě.
Doporučujeme si předem zjistit otevírací dobu, která se často liší. Na úřadě nejprve vyřídíte pojistku (mezinárodní pojištění se zelenou Kartou v délce 9, 15 nebo 30 dní, které se pohybuje v rozmezí 70 až 150 EUR).
Poté s vyřízenou pojistkou a doklady od vozu zajdete k úředníkovi, který vám vystaví doklad, na jehož základě obdržíte červené mezinárodní registrační značky (+- 60 EUR).
Ty upevníte na vůz a úředník provede kontrolu, na základě které získáte exportní technický průkaz a samolepku na RZ (POZOR! se žlutými RZ nelze překročit hranice).
Je nutné mít na paměti, že po uplynutí sjednaného pojištění v zahraničí nesmíte s vozem na silnici. A tak doporučujeme neotálet a české úřady navštívit co nejrychleji.
Po
převozu do Čech je nutné zajet na kontrolu emisí (asi 400 Kč za
benzinové auto, resp. 800 Kč za naftové) a na stanici STK, která
provede dovozovou kontrolu (1 200-1 800 Kč) vozu zároveň s evidenční
kontrolou (300-400 Kč).
Z STK si odnesete protokol, se kterým je nutné navštívit příslušný obecní úřad s rozšířenou působností, kde podáte žádost o přihlášení vozidla do provozu (1 500 Kč) na základě doložení požadovaných dokumentů (viz tabulka).
Přehled registračních míst naleznete zde . Jedná se o odbory dopravy obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a magistrátů měst (k 1. 1. 2008).
Přibližně po třech až čtyřech týdnech od podání žádostí se dostavíte na odbor dopravy obecního úřadu, zaplatíte poplatek 800 Kč a konečně získáte české registrační značky.
Předtím by však měly vaše kroky vést do pojišťovny, kde je nutné sjednat pojištění na základě výrobního čísla.
A to se již dostáváte k poslednímu úkonu, a tím je opětovná návštěva pojišžovny , kde vám doplní čísla nových registračních značek do smluv.
| K přihlášce vozidla k registraci žadatel přiloží: |
|
a) technický průkaz vozidla, |
| b) doklad o technické prohlídce, |
| c) souhlas vlastníka k zaregistrování vozidla na jiného provozovatele, |
| d) protokol o evidenční kontrole vozidla, |
| e) doklad o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, |
| f) doklad o zástavním právu váznoucím na vozidle, bylo-li zřízeno, |
| g) doklad o povolení k pobytu nebo o udělení azylu na území České republiky, není-li provozovatel vozidla státním občanem ČR. Berte toto info pouze jeko vodítko,protože dochází každé čtvrletí k aktualizaci dost zajímavé info a případnou pomoc získáte na této adrese http://www.prodej.unas.cz/dovoz.htm Další článek nalezený na webu pokud se autor rozhodne že není vhodné tento příspěvek dále uveřejňovat na této stránce ať dá vědět na fzcars@volny.cz Poznámka: autorem článku je uživatel LK Zásadní problém při výběru auta přes internet je však ten, že auto fyzicky nevidíte. Takže se v horším případě může stát, že si vezmete den dovolené, ujedete 700km, abyste nakonec zjistili, že auto inzerované jako naprosto perfektní je vlastně vrak, u kterého je vůbec zázrak, že drží pohromadě. Zásadně se vyhýbejte vozům „jen pro export“, prodejce moc dobře ví, proč nechce, aby auto bylo přihlášeno v Německu. Také si dejte velký pozor na stáří vozu. Přestože uvedené servery mají kolonku „BauJahr“ - rok výroby, ve skutečnosti tam prodejci píší datum prvního přihlášení. Mohli byste dopadnout jako známý, který si dovezl auto z roku 1995 v domnění, že přiváží ročník 97. Starší modely mají většinou slabší výbavu, jsou méně bezpečné apod. Většinou lze podle VIN vozidla zjistit přesné datum výroby konkrétního kousku, takže máte-li známé v servisu, zeptejte se tam. Často také pro rozpoznání pomůže podrobná znalost konkrétního modelového roku (rozdílné prvky interiéru/exteriéru). Sběr informacíDoporučuji získat o vozidle co nejvíce informací předem. Je-li prodejce férový, nebude mu činit problém zaslat více fotek (vč. detailů míst, která vás zajímají), nascanovaný technický průkaz apod. Digitální fotoaparát má dnes téměř každý, takže jakékoliv zdůvodňování, proč to nejde, bych viděl jako výmluvu. Věnujte pozornost detailům (u exteriéru rozdílné lícování plechů, jinak lakované díly, u interiéru praskliny a jiná poškození) které mohou o historii vozu prozradit více (třeba bouchlý airbag, havárii apod.), než vyšperkovaný popis v inzerátu. Nechte si i zaslat kupní smlouvu . Zkrátka cokoliv můžete vyřídit e-mailem nebo telefonem, udělejte to. Ušetříte si případné pozdější rozčarování. Příprava na dovozDůležité je ujasnit si, jakým způsobem budete chtít vůz do ČR dostat. Ideální je, pokud má vozidlo platnou technickou kontrolu (TÜV). Potom nebude problém získat převozní registrační značky, se kterými pojedete ve vašem novém voze už jako řidič. V mém případě jsem při zjišťování informací zaslechl, že TÜV musí být platná ještě aspoň 6 měsíců, ale nemohu to potvrdit. Pozor, např. v Dánsku lze získat jednodenní převozní značky za 15 EUR (cena obsahuje povinné ručení), ale ty platí pouze na území Dánska, takže se s nimi do ČR nedostanete.
Druhou možností je odvézt vybrané auto na podvalníku. Ušetříte sice za německé povinné ručení i za cestu tam (hodláte-li si auto odvézt na převozních značkách, musíte se na místo nějak dopravit), ale počítejte s cenou za valní cca 15Kč/km (samozřejmě v obou směrech) plus cena za složení a naložení. Pokud je váš vysněný krasavec takových 500km daleko, může odvoz vyjít na 16 tisíc. Teoreticky se může stát, že auto prodejce prodá někomu jinému, který k němu přišel dříve než vy. Mně se to naštěstí nestalo, naopak prodejce inzerát stáhnul z nabídky ve chvíli, kdy jsme se domluvili, že přijedu. Protože je nutné vždy počítat s případem, že až auto uvidíte na místě, naleznete důvod, proč ho nekoupit, je vždy lepší obětovat pár tisíc za benzín, než 16 tisíc za odtahovku, která pojede i zpět s prázdnou. Nechci ale nijak strašit, já jsem narazil na velmi seriózního prodejce a i zkušenosti ostatních z diskusí jsou obdobné. Nemusíte se snad obávat toho, co se mi stalo v českém autobazaru, nad jehož profesionalitou se naše celebrity rozplývají v reklamách. Až na místě však zjistíte, že „vůz ve skvělém technickém stavu“ má problémy s řídicí jednotkou (které dokonce hlásí kontrolka), elektronické odpružení je nefunkční, auto má o polovinu větší nájezd, než je uvedeno na stránkách a celkový stav je spíše dezolátní. Velmi vhodné je prodávajícího upozornit, že auto budete chtít odhlásit a odvézt za hranice. „Můj“ prodejce mi sdělil, že během jednoho dne všechno stihneme (a taky jsme stihli).
Slyšel jsem ale o případu, kdy auto nebylo na odhlášení připraveno a kupec odjel s prázdnou. Zkuste také zajistit, aby prodejce k vozu sehnat céócéčko (COC – Certificate Of Conformity). Hodně to usnadní život při přihlašování exotických (a možná i normálních) vozidel. Cesta a výměna penězZ vlastní zkušenosti mohu pro naplánování cesty doporučit server ViaMichelin. Určitě nezapomeňte na automapu Evropy. Já jsem měl s sebou sice GPSku, která nám ve chvíli bloudění, jemuž jsme se nevyhnuli, velmi pomohla, nicméně brzy došly baterie a s itinerářem typu „nyní 40km po dálnici A1“ v ruce a 100km z cesty se opravdu špatně domýšlí, jak najít správný směr, když neznáte města, kterými byste měli projíždět. Poučte se z mé chyby a mapu doma rozhodně nezapomeňte. Když jsem zjišťoval, kde bych nejlépe vyměnil Kč za Eura, jako nejvýhodnější se mi jevila směrnárna Alfa Prague. Pro částky nad 300.000Kč lze domluvit individuální kurz (i o desetihaléře výhodnější než kurz běžný). Kroky pro získání dokladůNemáte-li možnost vzít s sebou technika, který by auto prohlédl, máte zhruba dvě možnosti, jak „se nenapálit“. První je zajet s autem do servisu v místě prodeje a nechat ho prohlédnout. Není úplně vhodné jezdit do servisu, kde bylo kupované auto pravidelně servisováno – majitele určitě znají a nebudou mít důvod ho „potopit“. Některé vozy jsou na zmíněných inzertních serverech dokonce nabízeny s prohlídkou DEKRA. Druhou možností je zjistit si u technika v ČR veškeré možné slabiny, které by auto mohlo mít a ty pak na místě bedlivě zkontrolovat. Vždy nezapomeňte zkontrolovat identifikační znaky (VIN, štítky apod.). Má-li vozidlo evropskou homologaci (to je důležité pro přihlášení), je vyražena na štítku s výrobním číslem ve formátu Exx*xx/xx*xxxx*xx. Máte-li s sebou mechanika, měl by se ujmout kontroly technického stavu, nemáte-li, zůstane to na vás. Trvejte na testovací jízdě a dejte si pozor na běžné věci – motor, spojka, převodovka, geometrie apod. Nikam nespěchejte, snažte se být v klidu a pečlivě kontrolujte vše, co jste si připravili. Nenechte se prodávajícím vyrušovat. Klidně si na papíře odškrtávejte seznam, buďte důslední a pečliví, nekupujete rohlík za korunu padesát, ale auto za několik set tisíc. Ze zákona máte nárok na jednoletou záruku i u ojetého vozu (tzn. GGG-Gewährleistungs-Garanie). Prodejce by vám na to měl vystavit doklad. Kupní smlouva může být opravdu velmi jednoduchá, v mém případě je tam datum transakce, jméno, adresa, IČO a kontakty prodejce, moje nacionále, popis vozu (VIN, rok výroby, číslo TP, barva, nájezd), kupní cena, označení DPH.
Prodejce do smlouvy také uvedl, že vozidlo je nebourané. Kdyby to tam nebylo, trval bych na tom sám (kvůli případné pozdější reklamaci). Z celého jednání jsem měl dobrý pocit, ne jako u nás, kde mám dojem, že všude se člověka snaží oblafnout, viz smlouvy zmíněného autobazaru s jejich dodatky milimetrovým písmem. Po zaplacení ceny a podepsání kupní smlouvy následuje buď nakládání na valník nebo cesta pro povinné ručení. V mém případě se sjednávalo u ADACu s platností na 14 dní a stálo 80EUR. Byl potřeba můj občanský průkaz (ale pas si pro jistotu vezměte s sebou také). S povinným ručením jdete auto odhlásit. To bylo zdarma, potřeba byla kromě mého dokladu a původních dokladů vozu také kupní smlouva. Čekalo se ve frontě cca 15 minut (v ČR jsem čekal na DI skoro pět hodin). Tam technickému průkazu ustřihnou roh a dostanete dočasný (převozní) TP a potvrzení o odhlášení vozu z německého registru. Pak si vyzvednete převozní značky (16 EUR), na nichž bude vyražena jejich platnost (shodná s platností dočasného povinného ručení).
Zbývá je namontovat na vozidlo (vůz zkontroluje zaměstnanec inspektorátu a původní značky si odebere). Při cestě zpět jsem hranice překračoval pouze s občanským průkazem. Nikoho nezajímalo, že vezu (poměrně nákladný) vůz, nikdo nechtěl vidět papíry od vozu, kupní smlouvu ani nic podobného. Možná náhoda, možná ne. Neplatí se žádné clo, DPH, nic. Tedy jste-li normální občan. Pokud jste firma a plátce DPH, je to s DPH údajně jinak. Uvedení do provozu v ČRPrvní, co je třeba v ČR udělat, je změření emisí. To stojí cca 500Kč na benzínový motor a 1000Kč na diesel. Pokud jste při prohlídce vašeho nového krasavce slyšeli takové chrastivé zvuky (jakoby narážely kamínky na kov), patrně jste koupili kousek s vyklepaným katalyzátorem a emisemi neprojdete. Zcela zásadní je to, aby bylo v protokolu uvedeno výrobní číslo motoru. Přestože v technickém průkazu se toto číslo již neeviduje, při přihlášení byste mohli mít velké problémy („milej pane, jak mám vědět, že ty emise patřej k motoru, co v tom autě máte? Co když jste mezi tím ten motor vyměnil?“). Takže jsem musel znovu na emise pro dohledání čísla motoru.
Doklady s sebou vezměte všechny, které máte, vč. manuálu k vozu. Nezapomeňte na protokol z emisní kontroly. Součástí protokolu totiž bude příloha s technickými parametry vozu. Údaje do ní se berou z německého TP, manuálu, COC, zkrátka všech dostupných zdrojů. Pokud budou nějaké informace chybět, musíte si o jejich doplnění zažádat u autorizovaného zastoupení v ČR (a počítejte s částkou 4000-7000Kč). Např. v mém případě chyběly údaje o spotřebě. Součástí technické kontroly je i evidenční kontrola a bude o ní zmínka v příloze s technickými údaji.
Máte-li protokol z emisí, STK a případně doplněné informace od autorizovaného zastoupení, čeká vás cesta na dopravní inspektorát příslušný místu vašeho trvalého bydliště. Zde si vyplníte „Žádost o schválení technické způsobilosti“. Nezapomeňte všechny doklady, co máte, zejména: • protokol z STK Vůz být přistaven nemusí. Na úřadě mají na vyřízení žádosti měsíc. V mém případě jsem musel úředníka neustále uhánět, nicméně po třech týdnech jsem byl vyzván, abych se dostavil k převzetí rozhodnutí. Nejdříve jsem musel uhradit správní poplatek 2000Kč a pak jsem převzal zpět všechny odevzdané doklady, český velký techničák a „Rozhodnutí o schválení“, kterému se vyhovuje. Nyní mě od odjezdu se značkami dělilo pět hodin čekání ve frontě na malé technické průkazy a značky. Během té doby je nutné vyřídit si povinné ručení. Když jsem se dostal na řadu, čekalo mě vyplnění žádosti o uvedení od provozu, úhrada správního poplatku 300Kč, musel jsem předložit velký TP, kartičku od povinného ručení (nikoliv smlouvu!) a vůbec většinu těch dokladů, které jsem předtím dostal zpět spolu s rozhodnutím o schválení. Vystavení malého TP a přidělení registračních značek již bylo otázkou deseti minut. Pozor, máte-li nestandardní rozměry značek (třeba ty vysoké, kde je kód ve dvou řádcích), upozorněte na to hned při odevzdávání Žádosti o uvedení do provozu. Pokud vaše vozidlo plní pouze EURO2, předpokládám, že před převzetím „Rozhodnutí o schválení“ bude třeba prokázat úhradu částky 5000Kč za „ekologickou likvidaci“, kdo s tím má zkušenost, může to napsat do diskuse. Vyplatí se toPřipravte se na to, že částka zaplacená za vůz není konečná a k výsledné ceně, na kolik vás vůz přijde, je třeba připočítat cestu tam a zpět, dočasné povinné ručení + registrační značky (nevezete-li vůz na podvalníku), dovozní STK + emise, poplatek za „Schválení technické způsobilosti“ apod. Taktéž se připravte na cca tři dny dovolené. První samotná cesta pro auto, druhý TK + emise + žádost o schválení technické způsobilosti, třetí vyzvednutí velkého TP, malého TP a značek (člověk by si řekl, že je to na pár minut, ale mě to opravdu stálo čistých pět hodin na úřadě. K tomu přidejte zmíněné tři dny dovolené + čas někoho, kdo vás do SRN odveze (případně přidejte 14000 Kč navíc za odtahovku, pokud jste zvolili tuto cestu) a máte celkem jasno, na kolik takový dovoz auta přijde. To moje bylo poněkud exotické, takže problémy při přihlašování jsem čekal, ale známý říkal, že si z Německa dovezl Volkswagen Sharan a že zažil při přihlašování takové komplikace, že už to příště dělat nechce. Já už bych se toho tolik nebál. Jsem rád, že jsem vše absolvoval, protože mého favorita bych u nás asi nesehnal a když už, tak za podstatně vyšší cenu a v horším stavu. |
Převozní značka s platností do 16/6/04
